atelier architektury a urbanismu na Fakultě architektury ČVUT v Praze
studio of architecture and urban design at the Faculty of Architecture Czech Technical University in Prague
Václav Ulč
Autorský text
Vltava protékající Prahou, řeka sevřená městem. Kamenné mosty, jezy, náhony zdymadel, věže vodáren, náplavky, nábřežní zdi s kyklopským zdivem a další prvky říční navigace jsou nedílnou součástí pražského panoramatu.
Vodní živel protéká architekturou – je urbanizován. Na smíchovské straně Železničního mostu je ale místo, které se podobě běžného pražského břehu vymyká. Prázdný pozvolný břeh, který si příroda pomalu bere zpátky. Dříve zde byl vorový přístav, dnes je území známé dle svých současných obyvatel jako Labutí zátoka.
Dostal jsem za úkol na toto místo navrhnout městský bazén. Ale svým návrhem se spíš než k městu vztahuji k řece a onu poetickou prázdnotu Labutí zátoky se snažím zachovat.
Dříve dělnický Smíchov se dynamicky proměňuje v obchodní subcentrum metropole. Jestli bude něco postrádat, tak to budou místa klidu - hygieny duše, místa kontaktu s přírodou a místa s původní identitou. To je cíl mého řešení.
Navrhuji bazén jako solitér na hraně řeky
a parku. Chci tak iniciovat obnovu území
a propojení s Císařskou loukou i nově vznikajícím zeleným pásem k smíchovskému nádraží. Vznikla by tak spojitá rekreační infrastruktura na levém břehu Vltavy v jejímž těžišti by stál smíchovský bazén.
Malý bazén pro Smíchov, signifikantní architektura pro Prahu.
Rozsáhlý stavební program jsem se snažil obemknout úsporným objemem, aby na smíchovany bazén působil jako přívětivá, relativně malá stavba na konci parku. Na druhou stranu svou polohou na nábřeží bude budova vždy nesmírně pohledově exponovanou architekturou.
Silueta má být z protějšího břehu jasně čitelná:
Sokl, pás oken a střecha. Sokl je ukončením nábřežní zdi. Hrubý betonový, vybedněn
z trámů starých vorů, má geometrii poddajnou proudu vody. Úzká linie oken odděluje pozvolně stoupající střechu. Tvoří ji lehká dřevěná konstrukce ne nepodobná skořepině. Její plášť, či spíše kůži, tvoří solární články promísené s plechovými, lesklými i matnými, lakovanými a měděnými šupinami. Dostává tak schopnost mást tvarem, třpytit se, měnit barvu s počasím i stárnout. Prostor pod střechou tvoří jedna klenutá hala, která je dále vloženými boxy dělená na část suchou a bazénovou.
Nedá-li se institucionalizovat plavání ve Vltavě, chtěl jsem v interiéru docílit atmosféry městské plovárny, spíše než kachličkového bazénu.
S plaveckým stadionem v Podolí nás spojuje radost z pohybu ve vodě, ale nekonkurujeme si. Motivem mého návrhu není plavecký sport, ale relaxace. Místo oddělených a klubových šaten společné převlékací kabinky, místo tribuny rozšířený parapet po obvodu bazénové haly.
Hlavní bazén je plnohodnotná sportovní padesátka, zatrénovat si můžete, ale závodit půjdete do Podolí.
Krom běžného jít si zaplavat po práci (nebo
o obědové pauze) bazén nabízí i základní wellness. Je to svět sám pro sebe, ukrytý
v soklu budovy. Jediné okno, zato s výhledem na Vltavu se siluetou protějšího Vyšehradu, osvětluje odpočinkovou část kolem horkého bazénu. Z ní se vstupuje do přítmí saunového světa, jehož podoba je na zbytku bazénu nezávislá a může se sezónně měnit.
Budování vztahu k vodě je zasvěcena pak jiná část soklu budovy. Výukový bazén pro smíchovské školky a školy funguje v klidu
a v soukromí separovaně od dění veřejné části bazénu. Má vlastní vstup i provoz.
V létě se lze mezi plaváním občerstvit v bistru na venkovní terase, nebo vystoupat po rampě
a na střešní palubě chytat poslední paprsky večerního slunce. Druhá strana bistra je do vstupní haly otevřena celoročně všem.
Je jedno, jestli jste byli zrovna plavat, zacvičit si v parku, nebo se jen tak projít po nábřeží. Jít si z hluku a přemíry vjemů města k řece odpočinout.
Břeh pod bazénem ponechávám prázdný
v jeho přírodní kamenné podobě. Prostor racků a labutí, prostor pro interakci s řekou a vlastními tichými myšlenkami.
Swimming pool in the Swan Bay
The Moldau flowing through Prague, a river surrounded by the city.
Stone bridges, weirs, lock drives, waterworks towers, riverbanks, embankment walls with Cyclops masonry and other elements of river navigation are an integral part of the Prague panorama. The water element flows through the architecture - it is urbanized.
On the Smíchov side of the Railway Bridge, however, there is a place that stands out from the shape of a normal Prague bank. An empty gentle shore, which nature is slowly taking back. Formerly there was a raft port, today the area is known by its current inhabitants as Swan Bay.
I was given the task to design a public swimming pool for this place.
But with my design, I relate to the river rather than to the city, and I try to preserve the poetic emptiness of Swan Bay.
Formerly industrial Smíchov is dynamically transforming into a business sub-center of the metropolis.
If something is missing, it will be places of peace - hygiene of the soul, places of contact with nature and places with the original identity. That is the goal of my solution.
I design the pool as a solitaire on the edge of the river and the park. I want to initiate the renewal of the area and the connection with Císařská louka and the newly emerging green belt to the Smíchov railway station. This would create a continuous recreational infrastructure on the left bank of the Moldau, at the center of which would be the Smíchov swimming pool.
Small pool for Smíchov, significant architecture for Prague.
I tried to surround the extensive building program with an economical volume, so that the pool would look like a friendly, relatively small building at the end of the park.
On the other hand, due to its location on the waterfront, the building will always be extremely visually exposed architecture.
The silhouette should be clearly legible from the opposite bank. Plinth, strip of windows and roof.
The plinth is the end of the waterfront wall. Rough concrete, lined with beams of old rafts, has a geometry pliable to the flow of water.
A narrow line of windows separates the slowly rising roof. It consists of a light wooden structure, not unlike a shell. Its mantle, or rather skin, consists of solar cells mixed with sheet metal, glossy and matt, lacquered and copper scales. It gets the ability to confuse the shape, glitter, change color with the weather and age. The space under the roof consists of one vaulted hall, which is further divided into dry and pool parts by inserted boxes.
If it is not possible to institutionalize swimming in the Moldau, I wanted to achieve the atmosphere of a public lido in the interior, rather than a tiled pool.
In summer, you can refresh yourself in the bistro on the outdoor terrace between swimming, or climb the ramp and catch the last rays of the evening sun on the roof deck.
The other side of the bistro is open to everyone in the entrance hall all year round. It doesn’t matter if you were just swimming, working out in the park, or just walking along the waterfront. Go from the noise and the excess of the city’s perceptions to the river to relax.
I leave the shore under the pool empty in its natural stone form. A space for seagulls and swans, a space for interacting with the river and your own quiet thoughts.
