atelier architektury a urbanismu na Fakultě architektury ČVUT v Praze
studio of architecture and urban design at the Faculty of Architecture Czech Technical University in Prague
Václav Ulč
Břevnovský klášterní sad je místem s nezaměnitelnou atmosférou vyzařující klid a odstup od rušné Prahy, do které shlíží.
Takový by měl být i jediný dům za klášterní zdí, který není skryt za korunami stromů.
Dům si váží výhledu do krásného sadu a přitom mu nechce ubírat na intimitě. Přes zeď opatrně nakukuje linií řadovek a teprve poté již směleji pěti patry bytů.
Snaží se tvářit, že tam tak trochu není, nebo že tam tak trochu už dávno byl.
Největší kvalitou složité parcely u terénního zářezu je její pozice u zdi klášterního sadu. Zeď ji spolu s výhledem ohraničuje po jižní straně. Proto se dům formuje a vztahuje k ní. Je tak hmotný, aby byl pro developera rentabilní a obhájil svojí existenci.
Tento nemalý objem artikuluje do dvou plánů. Čtrnáct řadových domů tvoří linii u klášterní zdi, v druhém plánu je pak přehlíží bytový dům.
Celek je propojen společným podzemním parkovištěm. Vzhledem k minimalizaci zemních prací je řešeno jako parkování na šikmé ploše. Zatímco bytům jsou určeny samostatná stání, řadové domy mají vlastní jednotlivé garáže. Nakloněnou plochou a prací se světlou výškou v podzemních garážích vzniká dostatečně hluboký prostor pro vysazení plnohodnotné vegetace mezi bytovým domem a řadovkami.
Byty v přízemí a řadovky tak mají předzahrádky, zatímco z pater je výhled do sadu. Ze severní strany se dům od silnice stahuje za pás keřů. Ze širokého chodníku se pak vstupuje do bytového domu.
Vyšší standard dům zvenku nedává na odiv, neprovokuje okolí.
Společné prostory bytového domu tvoří čtyři schodišťové trakty doplněny o kolárny
u vstupu a odvětrávané místnosti na odpad. Schodiště je minimální, prostor si ukrajuje rozměrnější výtah v otevřené kleci.
Výhled je společným rysem všech bytů. Jedná se o jižně orientované hluboké dispozice. Schodišťové trakty jsou umístěny na severní fasádě. Téměř všechny byty mají krom francouzských oken lodžie orientované na jih a střešní mezonety mají rozměrné střešní terasy.
Dále je dispozicím společná jistá míra konzervatismu, snaha o zónování, fragment motivu enfilády, otevírání dvoukřídlých dveře, posuvných dveří, okenic. Okenice stíní, schovávají a zase se otevírají a vítají nový den. Spolu s výškou objektu roste i standart bytů od garsonek po čtyři střešní mezonety.
Celý komplex nemá být nedobytným uzavřeným areálem. Dvířka vstupů ale dávají najevo, kdo má a kdo nemá na nádvoří mezi předzahrádkami co dělat. Zde se nachází vstupy do řadových domů. Jejich hlavním motivem je zapuštěný obytný prostor, na který volně navazuje malá zahrada s výhledem do klášterního sadu.
Střechy jsou navrženy jako extenzivní. Krom praktických důvodů i pro lepší pohledovou kvalitu při pohledu z bytovek. Konstrukční systém je navržen jako vyzdívaný skelet o modulu 8 m.
Soubor dvou forem přiznává, že jde o jeden celek shodnými materiály. Šedá omítka je použita ve dvou hrubostech. Ta drsnější svou stínohrou a haptickou kvalitou balí sokl domu.
Okna jsou dřevěná v subtilních rámech.
Střešní nástavba se maskuje do cihel. Dům je připraven na to, aby dobře stárnul a postupně se halil do větví stromů a keřů.
