Vojtěch Nejeschleba

text autora

 

Nacházím se na Smíchově, v části Prahy, kde je cítit atmosféra nevyhnutelného plánovaného rozvoje. Smíchov bude expandovat, bude jen rušnější. O to více, myslím, bude potřebovat místo pro tělesnou i duševní očistu. Nezastavěný konec smíchovské náplavky je tak pro plavecký bazén velmi příhodný.

S přibývajícím ruchem v lokalitě bude taky přibývat touha po klidu a úniku od shonu.

Bazén tedy pojednávám nikoli jako rušné sportoviště, nýbrž jako místo odpočinku, klidu a relaxace.

 

Smíchovská náplavka, dříve neurčitě zakončena parkem, měnícím se pozvolna v divokou neudržovanou pláž, teď na svém konci skýtá plavecký bazén. Dům pokračuje v linii náplavky a tvoří její konec v podobě pevného soklu, na kterém stavím samotný prostor bazénu. Sokl je z litého betonu, pevný a solidní. Je to základ, který odolá případným rozvodněním Vltavy. Jasně a zřetelně ukončuje náplavku.

Na něj pak lehce dosedá konstrukce bazénu, která je navržena ze dřeva. Je lehká, subtilní, elegantní. Kontrastuje s těžkým soklem, na kterém je upevněna.

Dům je z pohledu od řeky a protějšího břehu, odkud je nejvíce na očích, rozdělen do tří traktů. Prostřední část je od dalších dvou převýšena. Je to totiž samotná hala s padesátimetrovým bazénem, jenž tvoří střed celé budovy.

V rámci plánů rozvoje Smíchova je navržen pruh zeleně protínající Smíchov až k řece. Tento sestup k vodě zachovávám a prostor mezi Železničním mostem a bazénem vyplňuji travnatou plochou s místy zasazenými platany a lipami. Prostor u řeky bude tvořit přechod mezi pevnou architektonizovanou náplavkou a dále pokračujícím divokým břehem za Železničním mostem.

 

Do domu vstupuji z osy ulice Na Valentince. Vstup do bazénu tak tvoří cíl cesty touto ulicí, která je nejblíže k uzlům městské hromadné dopravy. Ocitám se ve vstupní hale, odkud už vidím do haly s bazénem, ale také dohlédnu až na řeku a protější břeh.

Vše důležité je uspořádáno do jednoho podlaží. Bazény se přimykají k řece, ostatní prostory jsou kolem nich. Cesta bazénem je jednoduchá a přehledná.

Schéma bazénu se přizpůsobuje podélné orientaci parcely u Vltavy. V severní části budovy jsou umístěny šatny, sprchy, sauny a na ně navazující odpočinkové prostory. Naopak na jihu usazuji venkovní bazén, využívající tak dlouhou dobu oslunění. Venkovní bazén je navržen na podobných principech, jako městské plovárny. Prostor kolem bazénu je ze tří stran chráněný stavbou. Poslední strana je otevřená výhledům na řeku. Po zaplavání nebo relaxování venku ve vodě pak můžu odpočívat a slunit se na připravených lehátkách.

Centrem domu je, jak už výše zmiňuji, bazén dlouhý padesát metrů.

Do haly přichází bazilikální světlo ze všech čtyř stran. Tím, že svůj dům stavím na sokl, dosahuji v uvnitř haly podobné atmosféry, kterou vnímám na náplavce, a to pomocí prostoru venku před halou, který je v těsné blízkosti s řekou. Je možné pozorovat vodu a město z mírné výšky. Zde mám pocit mírného nadhledu, většího klidu a bezpečí.

 

Budova využívá dvou konstrukčních principů. Sokl a nízká část prvního podlaží je železobetonový skelet a konstrukce haly s bazénem je ze dřevěných lepených sloupů a nosníků.

Střecha je vegetační, čímž dobře akumuluje dešťovou vodu. Fasáda je ze dřevěných prken.

Půdorys 1.NP

Kobky - veřejné sprchy

Půdorys 2.NP

Řez halou

  • Facebook - Black Circle
  • Instagram - atelier kuzemenský
logo extranet.jpg

© 2020 | All Rights Reserved | Ing.arch. Michal Kuzemenský |  Ing. et Ing.arch. Petra Kunarová | Fakulta architektury ČVUT v Praze | Faculty of Architecture Czech Technical University in Prague