Sonja Lukešová

text autora

V 19. století byl Smíchov průmyslovou zónou, jeho urbanizace byla podmíněna technickým rozvojem a výstavbou továrenských budov. Smíchov se rozvíjel v oblast, která byla důležitou součástí pro město a jejíž snadná dostupnost se stala nezbytnou. V návaznosti na tento vývoj byl v roce 1872 otevřen Vyšehradský železniční most.
Většina míst s přirozeným tvarem pobřeží zmizela, když v 19. století došlo ke zpevnění pražských náplavek. Výjimkou byla místa, která i nadále zůstávala využívaná jako loděnice a přirozený tvar pobřeží byl nutný pro jejich funkčnost. Tak tomu bylo i v případě našeho pozemku.
Zůstal nezpevněným nábřežím vedle Vyšehradského železničního mostu a tvoří tak kontrast mezi průmyslem, který je doprovázený neutuchající modernizací, a lyrickým kouzlem nedotknutého kousku půdy, který jako by k nám promlouval a vyprávěl nám příběhy o zaniklých osadách a rybářích, pro které byl dlouhou dobu břeh Vltavy zdrojem obživy.
Labutě, které toto místo dnes hojně využívají, nám připomínají přírodu, se kterou často ztrácíme kontakt, přestože nás nepřestala obklopovat.
Řeka jako symbol cesty, obživy a dědictví doplněná panoramatem historických budov, které se nacházejí na protějším pobřeží a které k nám promlouvají jazykem našich předků.
Voda jako dílo přírody a esence života, v kombinaci s městskými budovami, které reprezentují úsilí předchozích generací, je skloubení, jenž vytváří perfektní místo k odpočinku a očistě těla i duše. Uprostřed města je nám zprostředkován lehký dotyk přírody spojený s ukázkou z naší bohaté historie.

Cílem mého urbanistického řešení bylo vytvoření stavby, která okolí nekonkuruje. Přírodní charakter místa, který lokalitě propůjčuje unikátní atmosféru, tak zůstal zachován a průchozí všem. Dům navazuje na Hořejší nábřeží jako na komunikaci a nebrání lidem k procházení kolem řeky. Pro snadný sestup k Vltavě jsou určeny dvě pěší cesty, které vedou kolem budovy.

Hlavní vstup jsem umístila do ulice Hořejší nábřeží, mezi ulice Na Valentince a Pivovarská, tyto ulice jsou nejkratší cestou od autobusové zastávky Na Knížecí.

Většinu stávajících stromů v okolí zůstalo zachováno. Navrhla jsem k nim další vzrostlé stromy a keře. Na severní straně jsem nimi navázala na již existující park.

Na této straně je umístěna i terasa kavárny, která návštěvníkům poskytuje místa k sezení.

Venkovní bazén jsem umístila na jižní stranu pozemku. Uspořádáním domu se odvracím od rušné ulice a snažím se vytvořit klidný prostor na nábřeží.

V prvním podlaží se nachází bazény určené dětem. Mohou si zde hrát v brouzdališti, menším bazénku, nebo mít lekce plavání ve výukovém bazénu. Vedle něj mají děti umístěny své šatny.

Zdi a podlaha interiéru jsou obloženy kamenným lehce omyvatelným obkladem v neutrálních barvách. Výrazným prvkem je zde přiznaná sloupová konstrukce haly s nosníky z pohledového betonu.

V severní části areálu je kavárna s občerstvením, která je zařízena v přírodních materiálech s dřevěnou podlahou a neutrální světlou barvou vnitřní omítky.

Do druhého podlaží se návštěvník dostane pomocí schodiště nebo výtahu umístěného v hlavní hale. Vyjde tak do prosklené předsíně, z které se může vydat na pochozí zelenou střechu nebo do wellness.

Ve wellness jsou prostory pro masážní procedury, sauny, prostor k sezení a odpočinku, tmavá relaxační místnost s bazénkem a místnost s bazénkem na provádění speciálních kůr. Z většiny místností wellnessu je výhled na Vltavu. Relaxační místnost obsahuje sérii úzkých okýnek, které přivádějí pouze minimum potřebného světla k vytvoření klidové atmosféry. Místnost s bazénkem vymezeným ke speciální kúře obsahuje jedno velké okno s výhledem do uliční zástavby.

Interiér wellnessu je tvořen zejména dřevěnými materiály, a to jak na podlaze, tak i na zdech. Z wellness se dá vyjít ven pod pergolu, která je jeho součástí. Pod ní se nacházejí vířivky a vytváří klidový venkovní prostor.

Při návrhu východní fasády mě inspiroval tvar nábřeží. Celá stěna je mírně prohnutá a napodobuje tak zakřivení břehu.

Na fasádě se nacházejí velké prosklené plochy, díky kterým je návštěvníkům umožněn maximální výhled na Vltavu a přes ni na Vyšehrad. Před fasádou je směrem k řece umístěna terasa v jejíž části je předsazená sloupová konstrukce, která naznačuje kolonádu. To dává návštěvníkům prostor vyjít ven a vnímat blízkost řeky a vzdálenost města, které na druhé straně břehu působí nedostupně, zdáním až odlehle.

Z interiéru lze proplavat ven bazénem, který je umístěný na jižní straně a umožňuje kombinaci vnitřního a vnějšího koupání.

Na jižní a severní fasádě kombinuji prosklené prvky s pohledovým betonem, který vnáší pocit struktury a robustnosti. Lehkost prosklené fasády se postupně ztrácí směrem k hlučné ulici a nahrazuje ji plná betonová zeď. Západní uliční fasáda je navržena jako čistá betonová deska, ve kterém jsou obsaženy pouze dva otvory– okno a vstupní dveře. Tvoři tak kontrast k východní prosklené straně. Celá je ponechána k volnému porůstání zelenými rostlinami a vytváří tak kontrast přírody a městské konstrukce.

  • Facebook - Black Circle
  • Instagram - atelier kuzemenský
logo extranet.jpg

© 2020 | All Rights Reserved | Ing.arch. Michal Kuzemenský |  Ing. et Ing.arch. Petra Kunarová | Fakulta architektury ČVUT v Praze | Faculty of Architecture Czech Technical University in Prague | Zloženie 100% bavlna