Železniční těleso na rozhraní dvou světů. Na jedné straně pevná struktura města, na straně druhé rozvolněné prostory bývalých i budoucích výstavních pavilónů. Objem stanice si z obou světů bere své a tiše jim odpovídá. Snaží se zachovat na obě strany vážnou tvář, jemně na sebe upozorňovat, ale zároveň nekřičet. Snaží se být důstojnou budovou i dopravní stavbou a ukotvit jinak těžko uchopitelné místo. Jeho krunýř z kovu a protihlukového skla chrání sousedy před pískotem brzdících lokomotiv, zatímco pod jeho betonovýma nohama proudí život.

V parteru tři průchody pro pěší, bistro, kavárna a další provozy, na krajích pak dva průjezdy pro auta a tramvaje. Uprostřed hlavní vstup akcentovaný neonovým nápisem a dvěma schodišti po stranách. Tři prostorné výtahy vedoucí na perón, který má 6,5 metru na šířku.

Stavba je tvořená ze šestnácti desetimetrových modulových segmentů. Krytá část nástupiště tudíž tvoří 160 metrů dlouhá kovová konstrukce s protihlukovým zasklením kvůli sousedním budovám. Nekrytých je pouze 20 metrů na obou koncích, kde je lavička s výhledem na Průmyslový palác a do ulice Dukelských Hrdinů.

Vydlážděné prázdno lemované stromořadím chránícím před projíždějícími tramvajemi, tvoří důstojný předprostor nádraží a je směle obýváno kavárenským životem otevřené městské čtvrti, která, zdá se, chytá nový dech. Nový Kreuzberg, říká se.

Zastávka jakoby vypadala, že tam stojí odjakživa, něčím ohlížející se za minulostí, něčím současná, nicménně stále svá. Hledící na bujaré pouti, zástupy horlivých fotbalových i hokejových fanoušků a zároveň hledící na město. Tendence být ani ne nadčasová, jako spíš nečasová. Člověk si není jistý, kdy vlastně vznikla. Betonové nohy s konkávním vroubkováním chovající se jako městský parter. Detail jemný, efekt velký. Narezlý zelený nátěr kovové konstrukce zase komunikuje s měděnými střechami secesních pavilonů a sportovních hal.

V jádru dopravní stavba stojící ve společnosti městských domů. Lehce se přetvařující a snažící se zapadnout do okolí jako chameleon.