text autorky

​

Jsou čtyři ráno a zvoní telefon. Jana už předem ví, kdo volá. Taky už se načekali… Za půlhodiny schází dolů Markétě otevřít a pomáhá jí s taškami. Ubytuje ji a jejího muže Matěje úplně nahoře, protože dole už je Míša s malým Jáchymem a paní na úklid přijde až za dvě hodiny, tak druhý pokoj, kde byli minule, ještě není přichystaný. Markéta se směje a říká, že jí to nevadí, že bude mít aspoň blíž na terasu. Matěj se směje taky a říká, že to tam vypadá jak u moře, až na tu žižkovskou věž v dálce. Jana Markétě lehce prohmátne břicho a ptá se v jaké frekvenci má kontrakce a jestli pro ni může něco udělat, ale Markéta samolibě zamrká. Rodí už potřetí, z toho po druhé tady, a tak říká že děkuje ale ne. Jana se tedy vzdálí se slovy – kdyby něco, zazvoň – a jde si k sobě uvařit čaj.

 

Tak jako školka, škola nebo třeba krematorium představují specifickou typologii pro určitý okamžik nebo období lidského života, představuje ji porodní dům. Místo, kde se rodí děti, místo které opouští více osob, než ho navštíví, místo, ve kterém se odehrává něco archetypálně obyčejného, lidského a přirozeného a současně výjimečného a magického – porod. Zdánlivé spojení protikladů. Chtěla jsem, aby tuto ambivalenci můj porodní dům reflektoval. Aby hrdě říkal – tady se rodí děti, tento dům je zasvěcen mateřství, je to dům pro ženy a jejich hosty. Aby ženy konejšil a byl jim bezpečnou náručí. Chtěla jsem také dům hravý, veselý a radostný. Dům, který není stavbou pro bydlení, a přesto je obytný. Klíčová pro mě byla absence gynekologa, a tím potvrzení podstaty porodního domu – tedy demedikalizace porodu.

 

Místo

Místo pro porodní dům jsme společně vybrali u paty Letenských sadů. Záměrem bylo najít místo, kde bude umožněna každodenní městská interakce. Tedy možnost zajít si na předporodní jógu a potom třeba do práce. Jedná se tedy o zahradu domu sdružených ambulancí, který má směrem do své zahrady krátké jednopatrové průčelí. Místo s převýšením 12m od úrovně parkoviště po úroveň horní hranice parku a 4,5m od spodní úrovně zahrady. Jakýkoliv dům zde postavený nabízí dvojí intepretaci – dům skrytý v zahradě v parku a dům exponovaný směrem z nábřeží, tvořící dominantu na Letenském kopci, tedy oponě Starého Města. Tématem pro mě bylo zachování této zahrady a cestičky vedoucí ke vstupu do ambulantního domu, ponechání průhledu blízké školy a průhledu z ulice Františka Křížka a ponechání výhledu bytového domu sousedící se zahradou stejně jako vytvoření onoho hrdého domu, který se neschovává. Porodní dům tedy situuji do západní části této zahrady, těsného sousedství s pěšinou linoucí se od nábřeží. A současně vytvářím distanci mezi ním a pomyslnou linií domu sdružených ambulancí. Tímto si určuji že můj dům bude vertikální a přijímám tento fakt jako klad. Animuji pohyb žen na schodech jednou z doporučovaných metod pro ulevení od porodních bolestí. Zahradu porodního domu dosypávám a snižuji rozdíl mezi úrovní parku a vytvářím tak soukromou zahradu v zahradě. Cestičku k domu ambulancí zachovávám, u opěrné zdi přidávám lavičky a schody na nižší terasu.

 

Dům

Do domu vstupuji směrem z parku. Bylo pro mě důležité umožnit v porodním domě kromě samotného porodu a jeho zázemí také interakci s veřejností. To znamená prvek náhody a možná nenásilné osvěty. Místo kam si náhodní kolemjdoucí zajdou na kávu anebo se jenom tak kouknout, když třeba pochybují, jestli je to pro ně. V přízemí se tedy kromě recepce nachází malá kavárna, na porodním domu zdánlivě nezávislá, a společenský prostor s knihovnou a kuchyňkou se vstupem na zahradu. Představuju si, že zde budou trávit čas jak nastávající maminky, tak ženy s dětmi, budou se zde pořádat malé přednášky nebo konat větší terapeutické kurzy a na zahradě v létě pořádat slavnosti. Z přízemí mohu vstupovat rovnou do podzemí, kde se nachází cvičební sál se šatnami a zázemím porodního domu, nebo do prvního patra, kde je administrativa, vyšetřovna, dvě malé terapeutické místnosti a zázemí porodních asistentek. Další dvě patra jsou už potom věnována čistě porodu. Rozhodla jsem se umístit v domě tři porodní pokoje, které budou sloužit současně jako poporodní pokoje. To znamená, že zde žena porodí a po porodu tady bude moci zůstat, jak dlouho bude chtít a potřebovat, bez nutnosti uvolnění místa další rodičce, jak je běžná praxe v porodnicích. Každý porodní pokoj má svoji porodní vanu, hygienické zázemí a obytný předprostor, který slouží jako filtr pokoje, prostor pro hosty rodící ženy. Na posledním patře je umístěna společná terasa pro porodní část. Vidím zde netrpělivé muže, přecházející ze strany na stranu a vyhlížející na Prahu.

 

Detail

Porodní dům je vyzděná kombinovaná stavba se ztužujícím jádrem schodiště a výtahu. Od začátku jsem si ho představovala jako dům, který je zvenku tvrdý a křehký a zevnitř měkký a trochu chlupatý. Dům potažený matnými růžovými kachlíky, bochánky, které působí jako samet, nebo lidské tělo. Nahoru, po směru gradace intimity, se dům zabaluje do kachlíkových sukýnek, v přízemí končí omítnutým soklem světle zeleno-modro-šedé pastelové barvy jemnější omítky, stejně jako ustupující atika. Okna jsou hliníkovo dřevěná – z venku pokrytá zeleným hliníkovým rámem a v interiéru potom odhalující teplé a světlé modřínové dřevo. Uvnitř domu dále pracuji se dřevem (bříza), chlupatější omítkou dvou barev a marmoleem. Vstupní a významné prostory jsou obloženy terrazzem.