Young Architect Award je cena vypisovaná pro mladé a začínající architekty. Bára Červeňová získala Cenu architekta Josefa Hlávky s projektem Nájemní bydlení Karlín, který jsme zpracovávali v zimním semestru 2018 a Sausan Haj Abdo Cenu rektora TUL za práci v tom samém semestru. Vždycky, když se našim studentů někde zadaří, tak z toho máme radost. Vždycky. A taky: spolu s Bárou a Sausan se umístila práce Ondřeje Blahy a Anny Svobodové. Ondřej v našem atelieru absolvoval před rokem s diplomkou „Palmovka“. Anička u nás dělala projekt developu Michle – v letním semestru 2013. U nás v atelieru se poměrně dost drtí. Fakt dost práce. Když ji tomu dáme, začíná to mít smyl. Ne pro ta ocenění, jak by se z kontextu mohlo zdát. Prostě od určité chvíle to začne vloženou energii vracet. Prostá radost či satisfakce, že jsem přišel jak "to" udělat. Ozubená kolečka do sebe zapadnou. Řeklo mi to už víc studentů "napůl to nedává smysl". Hmm, není to ideální východisko pro život. Pro práci jednoznačně ano.
K projektu Báry Červeňové porota napsala: „Návrh rozvíjí velkorysý rozvrh pražského Karlína v několika rovinách. Přiměřeně namíchaný mix hotelového, nájemního a vlastnického bydlení ukotvuje návrh v reálných podmínkách současného města. Městský blok je disciplinovaně zacelen a v druhém plánu doplněn věží s hotelovými byty jako správně mířenou akupunkturou. Veřejně přístupný vnitroblok – dvůr obohacuje přísnou ortogonální mřížku karlínských ulic s rafinovaně uplatněným echem nedalekého viaduktu a vytváří skutečně obytné místo s charakterem. Projekt je pevný, postavený na osvědčených principech stavby města, přesto současný nebo spíš nadčasový. Svěží příslib v ustrašené době.“ (Nemyslím si, že žijeme v ustrašené době.)
Bářin projekt je potřeba si prohlédnout celý. je fakt skvěle vymyšlený. Od urbanismu po vnitřní kvalitu bytů. Nejenom. Celek je provázen srozumitelnou ekonomickou úvahou, kde různorodost dává možnost vzniku krajních momentům ekonomického spektra. Zajišťuje rovnováhu. Stejnou rovnováhu lze předpokládat ve způsobu investování takového celku. Návrh předjímá kooperaci veřejného a soukromého sektoru. Tedy municipálního (obecního) investora a soukromého developera resp. investora. Víc variant má i způsob distribuce bytů. Zjednodušeně od nájemních po soukromé. Ve skutečnosti jemnější spektrum. Tak je to v zahraničí běžné.
Nájemní byty je v první řadě standardní bydlení. Nic extra specifického. Někdy jsou byty úplně malé, někdy větší ale v zásadě nic záhadného nebo nového. Pražský činžák (od slova činže) přece známe. Ten Bára navrhla. Nové typologie, sdílené komunitní bydlení, rychle obrátkové krátkodobé bydlení jsou spíše okrajové typy bydlení. I takové jsou v navrženém komplexu. Ale základem jsou kvalitní a skoro důvěrně známé byty. Dostupné. Obecní. Takové v Praze skutečně chybí.
Sausan navrhla na stejné místo projekt se zásadně odlišným východiskem. Zabývá se modulární stavbou a velmi intenzivním a kontaktním bydlení. Bylo fakt překvápko, když relativně tvrdý návrh vystihl kontext a milieu Karlína lépe než cokoliv jiného. Karlín nemá jednu tvář a Sausan to zachytila. Projekt obsahuje další fenomén: opakování typu, tedy repetice. Známe ji z paneláku a právem se jí bojíme. Proč se nepoučit? Opakování jednoho vzoru bytu dokáže dobře a ekonomicky reagovat na nedostatek.
Text poroty: „Dostavba karlínského bloku navazuje na stávající urbanistickou strukturu. Pavlačový dům pracuje se základním modulem konstrukce a dispozice bytu a jejich multiplikací, což umožňuje řadu variant velikostí nájemních bytů a i jejich případnou variabilitu v čase. Forma domu je pak složená skládáním, zrcadlením a otáčením tohoto modulu což vede k celkové velkorysosti návrhu, která je v případě Karlína přiměřená a odůvodněná.“
Oba projekty budou šupem k vidění na našem webu zde.