text autora

​Psal se rok 2006, když Národní knihovna vyhlásila mezinárodní architektonickou soutěž na novou budovu. Žádný z návrhů se nedočkal realizace a knihovna se stále potýká s nedostatkem odpovídajích prostorů. Částečnou útěchou se jí stal nově postavený depozitář v Hostivaři. Je to však řešení pro instituci tohoto významu vhodné?
Ve stínu návrhů z roku 2006 hledáme odpovědi na vícero otázek. Je vhodné mít část knihovny v Klementinu a část v Hostivaři? Není. Je parcela na Letné tím místem kde by měla vzniknout nová budova? Asi není. Co vše má nová budova obsahovat? Má vůbec vzniknout?
   Máme volné ruce, vycházíme ze stavebního programu soutěže (2006), který volně upravujeme dle našeho uvážení. Polovinou zadání je výběr vhodného místa pro novou budovu.
   Volím místo, kde historicky byly veřejné budovy umísťovány – u řeky, v sousedství ministerstva průmyslu a obchodu, dopravy a zemědělství. Dnes park narušený dopravní tepnou – nájezdem na magistrálu. “Park Lannova.”
   Parcela se nachází na začátku ulice Revoluční, jenž je součástí hradebního oblouku (Revoluční, Na Příkopě, Národní) propojující Štefánikův most s mostem Legií. Protějšímu břehu dominuje zalesněný kopec Letenské pláně.
   V úpravách parcely vycházím ze studie ateliéru Ondřeje Císlera. Předpolí Štefánikova mostu rovnám do jedné úrovně a vytvářím křižovatku ulic Revoluční a nábřeží Ludvíka Svobody. Těšnovský tunel – tzv. Husákovo ticho uzavírám a silnici vedu po povrchu. Ulici Holbova ruším a dopravu převádím do ulice Lodní mlýny. Vedle knihovny počítám s realizací projektu Novomlýnská od Evy Jiřičné. Na východní straně vzniká u knihovny nový park.
   Samotnou budovu knihovny stavím k předpolí mostu, vytvářím zde předprostor svažující se k hlavnímu vstupu. Další možnosti vstupu do knihovny jsou z východu z parku a ze severu tunelem z náplavky. Vjezd a zásobování jsou situovány z jihu.
   Koncept domu vychází z ohromného objemu archivu (10 000 000 svazků), který by měl být přístupný ve všech místech domu. Archiv umísťuji podélně doprostřed stavby a obaluji ho zbytkem provozů. Na severní straně s výhledem na řeku umisťuji místa pro studium. Jižní strana slouží kancelářím a dalším provozům. Vzájemné propojení kanceláří a studijních prostorů zajišťuji v několika místech skrze archiv. V každém nadzemním patře krom prvního archiv dvakrát propichuji v místech, kde jsou umístěny pulty, vzniklá místnost slouží k obsluze archivu – je tím místem, kam jsou robotem sváženy boxy plné knih. Další narušení jinak pevné hmoty vzniká v místě přístupu k výtahům, sociálnímu zařízení a únikovým schodištím. Přízemí je volně průchozí, na severní straně je trakt prostorů, které jsou přístupné jak zvenčí, tak zevnitř. Nalezneme v něm knihkupectví, kavárnu, registrační pulty...přednáškové sály a další provozy nevyžadující přirozené světlo jsou pod hmotou archivu. První a druhé patro slouží volnému výběru, v patře čtvrtém se nachází specializované studovny, páté patro je pouze administrativní. Vertikální komunikaci zajišťují zejména eskalátory umožňující pohodlné propojení všech nadzemních podlaží. Studijní prostory jsou prosvětleny jak celoprosklenou fasádou, tak rozšiřujícím se atriem. To vše zabaluji do zlatého proskleného pláště.
Vzhled archivu přímo nedefinuji a přenechávám ho pro úpravu výtvarníkům. Zbytek knihovny navrhuji v kombinaci běleného betonu a dřeva. Podlahy jsou z dubových kantovek.