Zelené klíny pronikají hluboko do struktury města, které přechází v divočinu místy pozvolna, jindy se s ní střetává nečekaně v silném kontrastu. Zástavba přimykající se ke svahům je charakteristická svým (ne)vztahem ke dvěma zcela odlišným prostředím.  Jaký by měl být dům na rozhraní? Dům – zeď kolem tajemné zahrady uprostřed města?

Smíchov - tato původně zemědělská a rekreační oblast Pražanů s vinicemi a zahradami prodělala v průběhu historie několik zásadních    proměn. Průmyslová éra změnila tvář Smíchova téměř k nepoznání. Výrobní areály, železnice a především několikapatrová bloková obytná zástavba pokryly v členitém území zprvu níže položené oblasti podél řeky a smíchovská údolí. Později i mírnější svahy, avšak řada strmých úbočí si svůj přírodní charakter s rozsáhlými porosty vzrostlých stromů zachovala dodnes a stala se nepostradatelnou součástí obrazu nejen Smíchova, ale celého města.

Na řešené parcele se setkává na jedné straně silné téma nárožní polohy u rušné křižovatky, na straně druhé vztah k divokému úpatí Mrázovky. Část svahu se přímo na pozemku nachází, bylo tedy možné vyjádřit se ke vztahu dům – kopec svobodně. Součástí návrhu se postupně stalo jeho zachování, jako unikátní hodnoty místa, v původní divokosti a tajemnosti. Cílem bylo navrhnout dům, který se zapojí jak do městského tak do přírodního prostředí, dům, který nebude lhostejný ke své výjimečné poloze, dům, ve kterém se bude dobře bydlet.

Stavba se jako celek otevírá k úpatí, které zůstává záměrně v původní divokosti nezastavěné, a vytváří tak společný vnitřní prostor. Společný v pravém slova smyslu. Všechny cesty domů začínají jediným vstupem - vstupem do zahrady. Obyvatelé domu jí každodenně prochází, je součástí jejich života v domě pod svahem. Hlavní vstup je orientován z ulice Ostrovského tak, aby se před námi při vstupu otevřel prostor s hlavní cestou směřující k altánu pod korunami stromů Mrázovky, ze které vybíhají chodníky menší k jednotlivým vstupům do přízemních bytů s předzahrádkami a k sedmi komunikačním jádrům do vyšších podlaží. Šestipodlažní hmota domu od křižovatky, kde vytváří jednu z dominant prostoru, směrem ke svahu postupně klesá a pozvolna přechází v úbočí kopce.  Ustupující patra tak vytvářejí příležitost pro střešní terasy s unikátním výhledem na  zelený svah. Parkování je zajištěno v podzemních garážích s vjezdem z ulice Na Zatlance. Východní okraj parcely v současnosti lemuje opěrná zeď navazující dále na severu na zeď oddělující ulici Na Zatlance a Mrázovku. Tu jako jeden z charakteristických jevů Smíchova a jeho vázanosti na členitou morfologii ve svém návrhu zachovávám a je součástí zdi nové.